CISTERCIÁCKÉ
KLÁŠTERNÍ KRAJINY
Velehrad, jedno z hlavních poutních míst České republiky, nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, bylo založeno mnichy z kláštera Plasy, filiálního kláštera v opatství Morimond. S respektem k přírodním a klimatickým podmínkám si zakladatelé vybrali lokalitu s dostatečnými přírodními zdroji zajišťujícími rozvoj a stabilitu po více než 500 let. Cisterciácké dědictví se v krajině zachovalo v podobě jedinečné mozaiky polí, vinic, sadů a lesů, doplněné dominantami klášterního komplexu a sakrálními památkami.
V letech 1205–1784 byla velká část jihovýchodní Moravy zušlechťována velehradským cisterciáckým klášterem: pracovitými, mlčenlivými mnichy či jejich světskými služebníky. Jako dědictví nám po nich zůstal nejen klášter, který je dnes národní kulturní památkou, ale také krásná a bohatá krajina.
Velehradský cisterciácký klášter byl založen v roce 1204 moravským markrabím Vladislavem Jindřichem za spoluúčasti jeho bratra Přemysla Otakara I. a olomouckého biskupa Roberta, který vzešel z cisterciáckého řádu. Komunita dvanácti mnichů vedená opatem Ticelinem byla vyslána na jihovýchod Moravy z mateřského kláštera v Plasích. Velehradský klášter tak spadá do filiační větve (rodiny) klášterů, které byly zakládány z opatství Morimond.
Klášter těšící se přízni zakladatele i okolní šlechty již při svém založení obdržel darem čtyři vsi. Ty se staly základem souvislé majetkové enklávy, kterou dokázal klášter v následujících letech zbudovat. Tvořilo ji především území na pravém břehu řeky Moravy od ústí Jankovického potoka po Nedakonice, které bylo nazýváno klášterní újezd. Hospodářským centrem klášterního panství se stala trhová ves Veligrad (nynější Staré Město), kde bylo zřejmě zřízeno klášterní provizorium. Výstavba definitivního kláštera se uskutečnila mezi lety 1220–1250, přičemž již v roce 1228 došlo ke svěcení klášterního kostela za účasti panovníka.
Klášter nespoléhal jen na příjmy z poddanských obcí, nýbrž budoval hospodářské dvory vedené ve vlastní režii. Jeho podnikání v této oblasti mělo velký kulturní význam, neboť mniši do regionu přinášeli nové zemědělské novinky a pokročilejší technologie s ohledem na celoevropskou síť vzájemně propojených klášterů.
Velký úbytek řeholních bratří – konvršů ovšem přiměl klášter k pronajímání odlehlých a méně výnosných pozemků a využívání světských služebníků. Po husitských a česko-uherských válkách navíc takřka o všechny statky přišel. Ke konsolidaci klášterního hospodářství došlo díky schopným opatům v 16. a 17. století a k novému rozvoji po ukončení třicetileté války. Opět byl kladen důraz na zavedení hospodaření ve vlastní režii. Velehradští opati se soustředili na hospodářské povznesení klášterního újezdu, který byl zušlechtěn v malebnou barokní krajinu.
V roce 1784 došlo ke zrušení velehradského kláštera. Stopy jeho takřka šesti set letého působení jsou však v krajině dosud patrné.
